Odstraňování CO₂ z atmosféry musí růst rychleji než solární energie
Třetí edice reportu State of Carbon Dioxide Removal (Oxford University, červen 2026, www.stateofcdr.org) přináší střízlivé čtení: i při rychlém snižování emisí bude odstraňování CO₂ z atmosféry nezbytné pro splnění pařížských cílů. Ale současné tempo nestačí.
Kde jsme dnes?
Takzvané „nové" technologie CDR (biochar, přímý záchyt ze vzduchu — DACCS, bioenergie s CCS) aktuálně odstraňují pouhé 2 miliony tun CO₂ ročně. Pro srovnání: globální emise z fosilních paliv jsou asi 37 miliard tun ročně. Pozitivní je, že tyto metody rostou tempem 40 % ročně.
Drtivá většina současného CDR (přibližně 2 miliardy tun CO₂ ročně) pochází z konvenčních metod — zalesňování, obnova mokřadů, půdní uhlík. Nové technologie tvoří zlomek procenta.
Jak velká je mezera?
Národní závazky zemí zaostávají za scénáři omezení oteplení na 1,5 °C o více než 5 miliard tun CO₂ ročně do roku 2050. Aby se tato mezera uzavřela, CDR musí růst tempem srovnatelným s nejrychlejšími energetickými transformacemi v historii — včetně solární energie a elektromobilů.
Report označuje období 2026–2030 za „klíčové" pro zavedení role CDR v omezování klimatických škod v dalších dekádách.
V krátkodobém horizontu CDR pomáhá snižovat čisté emise. Ve střednědobém slouží ke kompenzaci reziduálních emisí pro dosažení net-zero. Dlouhodobě — pokud se svět přestřelí teplotní cíle — by CDR mohlo pomoci oteplení postupně snížit.
Report zdůrazňuje, že CDR musí hrát menší roli než snižování emisí, a mělo by být vnímáno jako omezený zdroj, který bude třeba využívat uvážlivě. CDR není alternativa k dekarbonizaci — je jejím doplňkem pro emise, které nelze eliminovat.
Současný stav ukazuje obrovskou mezeru mezi tím, co víme, že potřebujeme, a tím, co reálně děláme. Investice rostou, ale podle autorů reportu je potřeba zásadní změna tempa — ne postupný růst, ale skokový nárůst kapacit ještě v této dekádě.
Související články
Indie zveřejnila klimatické cíle 2035: 47 % emisní intenzity dolů, 60 % bezuhlíkové energie
