Evropská asociace distributorů spojovacího materiálu (EFDA) varuje, že CBAM může zdražit šrouby a matice o 30–50 %.

Dovozci podle EFDA nemohou použít reálná emisní data a musí platit podle nerealistických výchozích hodnot Komise.

Kritika programu CBAM se obecně soustředí na to, že:

1) Výchozí emisní faktory jsou záměrně vysoké. Defaulty jsou nastaveny nad reálnými průměry, aby motivovaly firmy k získání skutečných dat. Navíc se přidává markup — 10 % v 2026, 20 % v 2027, 30 % od 2028.

2) Nereflektují realitu. Čistší výrobci platí stejně jako ti nejšpinavější, pokud nemají ověřená data. Například americké ocelářské hodnoty jsou výrazně vyšší než oficiální odhady americké vlády.

3) Reálná data nelze včas získat. Verifikace vyžaduje osobní audit každého zařízení v dodavatelském řetězci. Emise za rok 2026 lze spočítat až na konci roku, odevzdat je třeba do září 2027 — a celosvětově není dost akreditovaných auditorů.

4) Obrovský finanční dopad. U některých ocelových výrobků přesahují CBAM náklady při defaultech 200 € na tunu. U spojovacího materiálu se hovoří o zdražení o 30–50 %.

5) Nerovné podmínky. CBAM v některých případech zahrnuje emise, které domácí výrobci v EU ETS platit nemusí — dovozci tak paradoxně platí více.

Výsledkem tak může být, že se z motivačního nástroje stane de facto obchodní bariéra, která postihuje i čisté výrobce, kteří prostě nestihli zajistit ověřená data.